Čapí hody
V úterý 25. 6. se na posekaném poli naproti fotbalovému hřišti objevilo několik desítek čápů. Někteří jich napočítali třicet, někteří dokonce padesát. Ať tak či tak, bylo jich tam opravdu hodně. A evidentně jim nevadí ani traktory nebo sekačka jezdící po poli. Mnozí si jistě kladou otázku, jak se čápi dozví, že se někde právě seká pole.
Vědci z německého Institutu Maxe Plancka se zaměřili na chování těchto majestátních ptáků s dlouhýma nohama a zjistili, že je to právě aroma posekané trávy, co opeřence na místo přitahuje.
Pro farmáře u Bodamského jezera je to známý pohled – jakmile se pustí do sekání trávy na loukách, v mnoha případech se u nich jako blesk z čistého nebe objeví čápi. Bílí elegáni obývají vlhké oblasti v okolí jezera a jejich jídelníček tvoří šneci, žáby a drobní hlodavci, kteří žijí v úkrytu poskytovaném vysokou trávou. Když jsou louky posekané, jsou tito živočichové snadnou kořistí. Čápi se ovšem neobjeví při každém sekání. Až doposud nebylo jasné, jak jsou schopní místo s bohatým zdrojem potravy lokalizovat.
Dříve se myslelo, že ptáci spoléhají spíše na zrak a sluch než na čich. „Jednoduše se předpokládalo, že ptáci nemají nijak zvlášť dobrý čich, jelikož nemají nosy. Ve skutečnosti však disponují rozvinutým čichovým bulbem a množstvím čichových receptorů,“ říká Martin Wikelski, ředitel Institutu Maxe Plancka pro ornitologii. Ptáci tak mají pro citlivý čich nejlepší předpoklady.
Wikelski se dlouhá léta věnuje pozorování čápů a studiu jejich migračního chování. O pozoruhodné reakci čápů na posekané louky se zmínil svému kolegovi Jonathanu Williamsovi, který působí v Institutu Maxe Plancka pro chemii a zaměřuje se na těkavé organické sloučeniny a jejich vliv na člověka a životní prostředí. Williams přišel s nápadem – co když ptáci reagují na intenzivní aroma čerstvě posekané trávy? Tento pach je charakteristický pro těkavé látky, které se uvolňují z poraněných zelených listů.
Wikelski a Williams tedy chtěli zjistit, zda je pach opravdu tím, co čápy na posekané louky zavede. Biologové několik měsíců pozorovali chování ptáků z letadel a mapovali jejich pohyb prostřednictvím GPS senzorů. Nejdříve museli vyloučit možnost, že čápi slyší sekačky nebo vidí proces sekání. Do výzkumu proto zahrnuli pouze opeřence, kteří byli od dané louky vzdálení alespoň 600 metrů a nemohli na ni vidět. Ujistili se rovněž, že čápy na sekání neupozorní chování dalších jedinců a jiných ptáků.
Když sekání započalo, na louku se slétli pouze čápi, kteří se předtím nacházeli po směru větru. Jejich kolegové zdržující se tou dobou na lokalitách proti směru větru na podnět nereagovali, jelikož nemohli zachytit pach trávy.
V dalším pokusu se vědci přesunuli na louku, která byla posekána dva týdny před experimentem, avšak v době jeho provedení již pro čápy nebyla z hlediska potravních příležitostí zajímavá – tráva zde nebyla ještě dostatečně vysoká na to, aby se v ní zdržovali drobní živočichové. Wikelski a Williams nechali na louku navézt posekanou trávu z jiné, patnáct kilometrů vzdálené lokality. Na místo se opět slétlo několik čápů. Když ptáci po zhruba deseti minutách zjistili, že na místě není k dispozici žádná potrava, odebrali se zase pryč.
Nakonec vědci připravili roztok s aromatem posekané trávy a rozprášili jej na neposekané louce. I tentokrát neodolatelná vůně přivábila čápy z přilehlého okolí. „Dokazuje to, že čápi si cestu za lokalitami s potravou hledají prostřednictvím pachů ve vzduchu,“ tvrdí Williams. Objev nabourává dlouho zažitou domněnku, že čápi se při hledání potravy spoléhají především na zrak. „Někteří ptáci přilétli na posekané louky až z protějšího břehu jezera, což je více než 25 kilometrů,“ říká Wikelski.
Čápi koneckonců nejsou první opeřenci s citlivým nosánkem. Výjimečně vyvinutý čich byl již zjištěn například u kondorů, kiviů, albatrosů nebo buřňáků.
Zdroj: https://avifauna.cz , Nature.com , ScienceDaily.com
Michal Drápela
starosta obce
